Základy – Klinické základy – Diagnostika – Terapie

Předmluva

Moje kniha „Střevní parazitóza – centrální porucha imunity – zapomenutý obraz nemoci“ je již tři roky rozebrána. Tato kniha vydaná v roce 1992 v podstatě splnila svůj úkol tím, že upozornila na tématiku, která se v prošlých desetiletích z obrazu světové humánní medicíny jaksi vytratila, či upadla v zapomění. Tím se vlastně stala jakýmsi průkopníkem.

Mezitím se téma střevní parazitóza dostává stále více na světlo a to nejen v odborných časopisech, ale i v ostatních médiích. Lékařská praxe, která by měla na tyto podněty reagovat, zůstává však i nadále beze změny přesto, že se zvětšující se globalizací se rozšiřuje i působnost parazitů. Jsou to nejen osudy pacientů, kterých stále přibývá, ale i zvyšující se zájem lékařů a terapeutů o tuto tématiku, která mne podnítila napsat novou dvousvazkovou knihu o střevní parazitoze.

Problém se nijak nezměnil a tak i nadále zůstávají střevní parazité pro laboratoře NEZJISTITELNOU VELIČINOU. Proti virům a bakteriím si organizmus zpravidla dokáže vytvořit imunologickou ochranu, PROTI SATŘEVNÍM PARAZITUM NIKOLI. Tento imunologický obranný mechanizmus nebyl, s výhodou pro další existenci parazitů a bohužel pro utrpení postižených pacientů a zvířat, od přírody jaksi plánován.

Bez spolehlivé laboratorní diagnózy však, podle moderních kriterií, není možné naordinovat žádnou terapii. Se zřetelem na střevní parazitózu je proto absolutně nezbytné se od těchto kriterií oprostit – přinejmenším do té doby, než bude k dispozici spolehlivá diagnostická metoda pro jejich zjišťování. Je tudíž úkolem této knihy upozornit lékařskou veřejnost na střevní parazitózu jako na komplex nemocí.

Od počátku věků používají střevní parazité vlastní strategii pro přežití až s oportunistickou přizpůsobivostí nejen ve zvířecím, ale i v lidském organismu. Jejich parazitizmus in vivo (v organizmu) je sice nezměněn, ale jen málo rozšifrován, či rozpoznán. Existují parazité, kteří se rozmnožují výhradně v lidském organismu a jejichž existence je mimo člověka jako hostitele nemožná. K těm patří např. škrkavky, měchovci, tasemnice, fillarie, původci bilharziozy a malárie. Díky jejich rafinované strategii pro přežití a přizpůsobivosti k prostředí a k organizmu hostitele jsou i dnes sotva porazitelní

Práce na co možná nejširší vysvětlovací bázi je zde proto nezbytná. Mým cílem proto je zpracovat přehledně toto množství dat tak, aby je bylo možno použít v praxi. – Pro koho?

- Pro čtenáře, který má zájem získat rychlé a věcné informace o mnohostranném obrazu nemocí zvaných „střevní parazitozy“ a jejich terapeutických možnostech bez nutnosti časově náročného studia.

- Pro moderního „Homo sapiens“, který je dnes více, než kdykoli předtím vystaven nebezpečí rozmanitých druhů nákazy, aniž by o tom cokoli věděl či tušil.

- Pro podporu terapeutů, kteří se již mohou spolehnout na svůj klinický pohled a zkušenost a jednat i v případě, že je laboratorní vyšetření bez nálezu.

- Pro studenty medicíny na jejich cestě za hledáním spojitostí mezi teorií a praxí.

- Pro lékaře v jejichž repertoáru se střevní parazitoza zpravidla neobjevuje.

- Pro moderní, hygienou posedlou, hightech a pharma-orientovanou generaci, pro kterou je střevní parazitóza nesmyslem a tudíž žádné téma k diskuzi. Toto pojetí by mělo zcela pragmaticky přispět i k nápravě a zlepšení našich moderních sanitárních zařízení, které by mělo umožňovat kontrolu stolice pacientem, což bývalo dříve zcela běžné.(míněn tvar klozetových mís atd.)

- V neposlední řadě pro vývoj zlepšených, více vypovídajících, ale především financovatelných průkazních metod pro rutinní laboratoře.

Aby bylo možno toto obsáhlé téma střevních parazitóz řádně zpracovat, je rozděleno do dvou svazků:

Svazek 1: Střevní parazitóza v humánní medicíně,

Základy, Klinická praxe, Diagnostika, Terapie.

• Díl I: Praktické zkušenosti:

Data a aspekty z mé praxe, krátký úvod do parazitologie.

• Díl II. Systematický popis:

Z obsáhlé oblasti parazitóz, se omezuje svazek 1 a 2 záměrně jen na střevní parazity.

Tato kniha si nedělá ambice vystupovat coby konkurent jiným parazitologickým učebnicím. Měla by zprostředkovat rychlý vstup do základnů parazitální problematiky.

K tomu je zde uvedena také literatura.

Diagnostika

Laboratorní nálezy z pohledu biologické diagnostiky

Naskýtá se otázka, zda se nálezy na EAV dají také potvrdit etablovanými laboratorními metodami. Při této otázce se obracim výhradně na parazitologické laboratorní nálezy a zjišťuji, že v nejrůznějších parazitologických laboratořích se ani v JEDINÉM případě neobjevuje pozitivní nález. K mému největšímu překvapení nebyly a nejsou vegetativní formy parazitů zpravidla vůbec vyšetřovány. Kromě hub, klostridií nebo jiných bakterií, které z pohledu biofyzikálních diagnostických postupů v rámci střevní parazitózy zpravidla představují jen sekundární osídlení, nevykazují vyšetření stolice ani ty nejmenší indicie pro existenci střevní parazitózy. Pro mne to tehdy bylo pohnutkou k napsání knihy „Střevní parazitóza – centrální porucha imunity“ a dnes k napsání této knihy.

Takováto odchylka mezi mezi laboratorním a EAV nálezem potřebuje vysvětlení. Tak se objevuje otázka diagnostických možností. Klinická vyšetření se opírají v podstatě o dvě laboratorní metody:

1. Vyšetření stolice a

2. hematoserologické vyšetření.

K bodu 1.: Dokonce i při dodržení všech opatření, přičemž požadavek na čerstvé preparáty se zdá být spíše UTOPIÍ, je prokázání parazitů MIMOŘÁDNÉ OBTÍŽNÉ

a patří dle pohledu všech parazitologů výhradně jen do rukou zkušeného a parazitologicky vyškoleného, ale především také MOTIVOVANÉHO diagnostika. U mých pacientů jsem zjistila, že obvyklé vyšetření stolice moderní laboratoří jako možnost spolehlivého nalezení diagnózy je VYLOUČENÉ. Důvodem toho je mimo jiné i široce rozšířené přesvědčení, že střevní parazitóza je v naší moderní, hygienické a farmakologicky „optimálně“ zaopatřené společnosti ZCELA BEZ VÝZNAMU. Nezávisle na tom si lze jen přát, aby toto problematické vyšetření stolice a to i z pohledu estetického, bylo nahrazeno praktičtější a spolehlivější metodou. Podle profesora Mehlhorna jsou k dispozici rozdílné postupy. Pro své vysoké náklady ale nejsou v současnosti k dispozici a tudíž jsou zde v naší současné diskuzi o problematice testů nevýznamné.

V každém případě stojí za zamyšlení, že výtěžnost nálezů ze stolice i ve speciálních laboratořích, včetně amerických, jsou z pohledu terapeutů používajících biologické diagnostické postupy nanejvýš NEUSPOKOJIVÉ. Nezávisle na metodice vyšetřování stolice se objevuje otázka, není-li chybějící důkaz částečně vysvětlitelný tím, že střevní parazité včetně jejich vývojových stádií v daném případě nepodlehnou TRÁVÍCÍMU PROCESU, takže důkaz už vůbec NENÍ MOŽNÝ.Tato úvaha, kdy vzhledem k průchodu střevem „fyziologicky“ až 80 hodin , (ale také může trvat až 100 hodin) , se nemusí zdát až tak zcela scestná.

U známého parazitologa Volkheimera se lze dočíst: „Doba dovolených – doba helmintů“ nebo „ V gastroenterologické ambulanci je nález intestinálního (střevního) napadení červy zvláště častý.“ To jsou prohlášení, která i nadále v lékařských praxích a laboratořích nejsou brány vážně. Pro pacienty by bylo velkým přínosem, kdyby lékaři a laboratoře věnovali sluchu neúnavným „stěžovatelům“, neboť – jak říká Volkheimer- helmintózy jsou snadno diagnostikovatelné, jestliže jsou u mikroskopu interesovaní, motivovaní a trpěliví vyšetřovatelé (laboranti, lékaři)“.

K bodu 2.: Serologický důkaz je možný jen u malého počtu střevních parazitů, přičemž pozitivní titr antigenů je zachytitelný jen za určitých předpokladů. Nepřímým, tedy nespecifickým důkazem mohou být: zvýšené IgE- a histaminové hodnoty, eosinofilie, leukocytoza, leukocytopenie, anemie, nedostatek železa a vitamínu B12.

Biofyzikální diagnostika na základě IST ° EAV

Nejvíce vypovídající diagnostika s největší diferenciálně diagnostickou rozlišovací schopností jsou z mého pohledu i dnes nosody ve spojení s elektroakupunkturou podle Volla (EAV). Takto lze s pomocí nosod v některých případech potvrdit nález, který lze makroskopicky zjistit teprve tehdy, až proglottidy nabudou svého typického tvaru. Například u okurkově vyhlížejících segmentech psí tasemnice neparazitologa jen těžko napadne, že to jsou proglottidy (rozmnožovací segmenty tasemnice). V mnohých případech lze pozorovat ještě jiný nález, který pokud vím, do teď nebyl popsán. Jedná se o nahnědle zabarvené gelovité útvary, které jsou vylučovány v průběhu několika dní po prodělané odčervovací praziquantelové kůře. Na základě zjištěné IST°EAV diagnózy „taenioza“ je nepochybné, že se zde jedná o odumřelé proglottidy.

S pomocí nosod umožňuje EAV nejen rychlé určení diagnózy, ale především následně určení správného, a hlavně také účinného terapeutického postupu.

EAV - ELEKTROAKUPUNKTURA PODLE VOLLA

Jedná se zde o biofyzikální měřící metodu, kterou Dr. Voll se spolupracovníky vyvinul před 50. roky.

Vollův rozhodující objev byl, že akupunkturní body jsou měřitelné za pomoci měřiče odporu a stejnosměrného zdroje o cca 1V a sice v nízkofrekvenčním pásmu 0,8-10 Hz. Histologie akupunkturních bodů je identická s centrálním regulačním systémem (CNS). Také ona se skládá z vegetativních nervových vláken, lymfatických a krevních kalipár, uložených v tzv. mezenchymu (embryonální pojivová tkáň).Ty jsou takříkajíc vnějšími čidly CNS.

Dr .Igrid FONK

Internistka

Tutzing 2002